Školka se pro nás stala hororem

28. ledna 2019 v 9:46 | Maminka
V září 2018 nastal ten dlouho očekávaný i mnou obávaný okamžik. Dítě oficiálně nastoupilo do mateřské školky. Syna jsem na tu chvíli připravovala posledních tři čtvrtě roku. Na školku se těšil. Hned po probuzení hlásil, jak se nemůže dočkat!


První den jsme dorazili do jmenovaného ústavu, dítě se se mnou ani nerozloučilo a uteklo do třídy. Nezbývalo než zamáčknout slzu a být ráda, že mi doma zbyla pro potěchu aspoň ta naše malá "Panenka". Druhý den už měl syn trochu problémy se vstáváním, tak prý byl ve školce smutný a nechtěl cvičit. (Nebo ho spíše učitelky špatně odhadly a on místo v brzký příchod mámy doufal, že si půjde lehnout.) Třetí den zase v pohodě, ale my doma už jsme z toho tak šťastní rozhodně nebyli.

Horor jménem adaptační režim

Někoho z našeho bytového družstva napadlo, že od léta do konce roku by bylo prima nechat zateplit paneláky, a tak vřeštění vrtaček a bouchání kladívek, či co já vím, co to všechno bylo, se ozývalo domem od rána do večera. V létě to bylo relativně v pohodě. Na mateřské se dvěma dětmi jsem zkrátka trávila čas jinde. Přesně do období "Velkého rachotu" ale nakonec zapadl i synův adaptační režim ve školce, se kterým nebylo možné hnout. Nové děti prostě musí být ve školce maximálně do 10. hodiny dopolední. Když jsem syna vyzvedávala chvilku po desáté, učitelky už byly netrpělivé, abychom konečně zmizeli, že ony půjdou s dětmi na zahradu. Syn si přitom tak moc přál jít s nimi! Zkrátka to byl divný adaptační režim, který se nemohl přizpůsobit potřebám dítěte. (Jsem ale velmi ráda, že učitelky si na děti nakonec zvykly.) S vyhlídkou na další podobný týden jsem už pátý školkový den vzala děti pryč, aby doma nemusely jíst, odpočívat, a při tom si nedobrovolně nechávat ničit nervy nadměrným hlukem. Tento horor jsme nakonec nechali za sebou skoro na celé dva měsíce.

Dary ze školky pro celou rodinu


Samozřejmě se nám po návratu do školky nevyhnul teror virů a dalších ohavností, které vám narozdíl od svačiny vždy zabalí s sebou. První týden vydržel synek čtyři dny, než ho přepadl silný kašel, který jsem s ohledem na jiné děti nepřehlížela a kluka jsem raději nechala doma. Pak syn chodil do školky celé tři dny za sebou. Během vyzvedávání syna jsem se dozvěděla, že ohledy se u jiných rodičů zas tolik nenosí, takže jejich děti permanentně ve školce kašlou. Když jsem si dítě vyzvedla třetí den, kdy tam bylo poprvé v životě až do odpoledne, brečelo mi v šatně, že ho bolí hlava. Šla jsem za učitelkou optat se, jak dlouho už syn trpí. Ta mi odpověděla, že to je normální, že tam děti bolí hlava, teď u nich lítají i neštovice. Tak mám být asi ráda, že syn není navíc i osypaný? Syn měl horečku, domů jsem ho vezla v kočárku a malé batole se muselo batolik vedle. Následovalo období, kdy se u nás sem tam objevovaly horečky, všichni jsme měli neustále plné nosy a kašlali jsme o sto šest. V lednu jsme po jedné vycházce skončili na antibiotikách. Po nich byl ve školce synek jen pět dní, než jsme se doma všichni vystřídali ve zvracecím maratónu. Učitelka mi pak ve školce vesele oznámila, že nyní si děti ze školky nosí navíc vši a roupy. Vtipné to stvoření!

Přípravy na školku k ničemu


Díky našemu odjezdu od rámusu velkoměsta jsme se sice o něco déle otužovali na venkově, ale jak se ukázalo, bylo to marné. Od jara do podzimu jsme chodili venku naboso, když jsme byli na venkově, ale jakmile jsme se vrátili do města, bylo nám to k ničemu. Vitamíny a ovoce do sebe taky můžeme házet po kilech, stejně nikdo nejsme imunní před těmi biologickými zbraněmi, které v té zázračné laboratoři vyvíjejí. Upřímně, někdy si ani nejsem docela jistá, jak vážně to v té školce myslí s hygienou. Tu si odpoledne vyzvednete dítě, které má ještě z dopolední vycházky zablácený hřbet ruky. Jindy má zas dítě odpoledne ještě špinavou pusu od oběda. S převlékáním se tam asi také moc nemazlí. Takový flek od polévky, jaký jsem objevila na triku a kalhotech syna, ho musel pěkně studit, než ta skvrna uschla a to tam má každé dítě náhradní oblečení! O to vtipnější bylo, když jsem minulý týden zjistila, že náhradní oblečení, na které učitelky normálně kašlou, teď omylem vytáhly coby pyžamo. A ještě víc mě dojímají věčně zaprášené košíky na prádlo a zablácené botníky, které tam uklízečky okázale přehlížejí.

No, nedejte dítě do školky! Za těch 1270 Kč, které vrazíte měsíčně do státní školky, a roční příspěvek 1500 Kč to fakt stojí! Kde jinde byste za tak nízkou cenu pořídili tolik zábavy?
 

Kam dál

Reklama